Aktuality

Kreativní, rychlý a týmový, tak lze charakterizovat osmadvacetiletého záložníka Horní Suché Robina Petíka. Přestože jde o veliký talent, v rozhodující chvíli kariéry ho nepodrželo zdraví. Teď je, u fanoušků velmi oblíbený hráč, na vrcholu kariéry, do fotbalu má velikou chuť a chce udělat úspěch, a to v dresu mateřského klubu TJ Depos Horní Suchá. Jaké byly jeho fotbalové začátky, čeho by chtěl ještě ve fotbale dosáhnout, co si myslí o možnostech svého klubu a mnoho dalších zajímavostí se dozvíte v dnešním rozhovoru s odchovancem.
 
ROBINE, VĚTŠINA FOTBALOVÝCH FANOUŠKŮ HORNÍ SUCHÉ TĚ VELMI DOBŘE ZNÁ, PŘESTO MOHL BY SES NÁM NĚJAK VÍCE PŘEDSTAVIT?
Ahoj, zdravím všechny příznivce Horní Suché. Žil jsem do 9 let v Karviné-doly, v rodinném domku s rodiči, starším bráchou a strejdou, kterého naši vychovávali. Takže jsme byli 3 kluci. V Karviné-doly nebyl žádný fotbalový klub, kde bych mohl začít hrát. Pamatuji si, že jsem od mala strašně rád běhal a závodil s taťkou až do té doby, dokud mi dával náskok. Později už to měl těžší.  Pamatuji si, že kolem 4-5let jsem dostal svůj první míč. Od té doby jsme parťáci a je to součást mého života. Nikdo z rodiny fotbal nehrál, ale já si s balonem na zahradě kopal od rána do večera sám.  V 9 letech jsme se přestěhovali do Horní Suché a tam jsem už měl spoustu kamarádů ze školy, do které jsem dojížděl. Můj soused a nejlepší kamarád byl Franta Jašek. On už na fotbal chvíli chodil, takže jsem s ním začal chodit hrát a našel si další přátelé, se kteří mi zůstali dodnes, a jsem za to rád. Přihlásit se na fotbal, bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě.
 
CO DĚLÁŠ, KDYŽ ZROVNA NEJSI NA HŘIŠTI NEBO V PRÁCI?
Když nejsem v práci, nebo na hřišti, věnují se své přítelkyni Nikči, se kterou jsme 14 let. Bydlíme v domku, takže je pořád co dělat jak uvnitř, tak na zahradě. Máme i 2 velké pejsky, kterým věnujeme hodně volného času. Pravidelně se taky snažím cvičit, ať se trošku udržuji.
 
JAKÉ BYLY TVÉ FOTBALOVÉ ZAČÁTKY?
Na začátky vzpomínám rád, i když to bylo strašně těžké. Naše generace neměla žádnou přípravku a pořádně ani mládež. Klub se v té době hodně soustředil na muže. Byli jsme mladší žáci ale nebyla přípravka, hráli jsme s kluky mladšími i staršími. Hráli jsme ještě na škvaře, ale většinou jsme prohrávali, protože jsme soupeřili proti větším a vyspělejším protivníkům. Pamatuji si, že jsem odehrál svůj zápas za mladší žáky. Hned po něm jsem šel pomoct starším žákům, kdy jsem odehrál taky celý zápas. A nakonec jsem šel ještě na střídačku dorostu.  Starší kluci mi utáhli kraťasy, co nejvíce to šlo, ale stejně mi padaly.  Přišel jsem domů, chvíli jsem pospal a šel ven na louku hrát s kamarády zase fotbal. 
 
KDO TĚ K FOTBALU PŘIVEDL?
K fotbalu mě vlastně nepřivedl nikdo. Nikdo z rodiny nikdy fotbal nehrál, bylo to ve mě od mala. Bavilo mě to, chtěl jsem fotbal hrát sám od sebe. Nejvíce jsem na fotbal chodil s Frantou Jaškem, protože jsme byli sousedi a trávili spolu celé dny. Na fotbal nás na střídačku odváželi jeho, nebo mojí rodiče. Protože byl fotbal přes celou Horní Suchou, později jsme jezdili na kolech.
 
HORNÍ SUCHÁ JE KLUB S BOHATOU HISTORIÍ, CO MYSLÍŠ, ŽE MUSÍ ČLENOVÉ KLUBU A JEHO HRÁČI UDĚLAT, ABY DOKÁZALI KLUB UDĚLAT ZNOVU ÚSPĚŠNÝM?
Můj názor je, že by se fotbal v Horní Suché měl stavět na odchovancích. Na klucích, kteří mají k tomu klubu nějaký vztah a nechají na hřišti každý trénink i zápas svou duši. Tak jako to máme my střední a starší generace. Podle mě je potřeba dávat šanci mladým klukům, na kterých fotbal v suché jednou bude stát.
 
JE NĚCO CO JE V NAŠEM FOTBALOVÉM KLUBU NA DOBRÉ ÚROVNI, ČÍM SE PODLE TEBE MŮŽE KLUB POCHLUBIT, A NAOPAK CO BY JSI V KLUBU ZMĚNIL K LEPŠÍMU?
Na vysoké úrovni je určitě naše zázemí, které je strašně důležité. Myslím si, že se klub může také chlubit mládeží. Odchovanci jednou potáhnou muže a budou to hráči schopni hrát na vysoké úrovni. I když některé kluci odejdou do lepších týmů, ten zbytek kluků, kteří přejdou do mužů, bude na vysoké úrovni a fotbal půjde každým rokem více nahoru. Změnil bych k lepšímu přístup k mužům. Hodně se zaměřuje na mládež, což je základ, ale pořád by se nemělo zapomínat na muže a aktuální hráče.
 
V HORNÍ SUCHÉ HRAJEŠ PŘEVÁŽNOU ČÁST SVÉ KARIÉRY, NA KTERÉ OBDOBÍ NEJRADĚJI VZPOMÍNÁŠ?
Stoprocentně na starší žáky, kdy jsme suverénně vyhráli okresní soutěž a postoupili pod vedením Tomáše Kalety a Ondřeje Sukače. Ti v tu dobu hráli v Horní Suché v útoku. Měli jsme v týmu spoluhráče jako např. Roman Kubját, Patrik Garlik, Josef Laluch atd. Všichni byli velcí dříči a srdcaři, ale především jsme byli kamarádi nejen na hřišti. Dobrá parta v kabině je základ, kterou z nás Tomáš Kaleta a Ondřej Sukač udělali.
 
PŮSOBIL JSI I V JINÝCH KLUBECH, MŮŽEŠ ČTENÁŘŮM PROZRADIT VE KTERÝCH A SROVNAT SVÉ PŮSOBENÍ TAM S HORNÍ SUCHOU?
Když jsem přešel ze starších žáků do dorostu, přišla lákavá nabídka z MFK Havířov, který hrál divizi, pod trenéry Petrem Miskovicem a Jardou Glacem. Přišel jsem s velkým respektem, protože to bylo o několik soutěži výš a hrál jsem středního záložníka. Z postu střední zálohy jsem dal hned v prvním zápase 2 góly a do konce sezóny pak dalších 12, včetně spousty asistencí. Po svých zápasech jsem chodil pomáhat i starším ročníkům. Dorost tam tehdy byl rozdělen na 4 ročníky a já byl v těch nejmladších. V 15 ti letech jsem chodil i na střídačku za muže, kteří hráli divizi. Většinou jsem nastupoval v 60 minutě na střed zálohy, vedle dost velkých jmen. Chvíli na to přišel zájem z Karviné, jejichž trenéři mne chodili na zápasy sledovat. Já si v tu chvíli zranil záda a dodnes mám výhřez ploténky. Rok jsem pořádně nemohl hrát ani běhat. Mezitím se na MFK změnilo vedení i trenéři a já se rozhodl jít zpět do Horní Suché, kde jsme se sešli všichni z hostování zpět. Hned následující sezónu se pod vedením Mirka Zednika a Davida Jeziorského postoupilo.
 
SETKAL SES VE SVÉ KARIÉŘE S NĚJAKÝM SPOLUHRÁČEM NEBO TRENÉREM, KTERÝ TĚ NĚJAK VÝZNAMNĚ OVLIVNIL?
Můj první trenér, kterého jsem bral vážně a hodně mu naslouchal, byl Tomáš Kaleta ve starších žácích. Ten si myslím, že mě naučil nejvíce. Tehdy to byl super tým a Tomáš Kaleta z nás dostával maximum. Teprve v tom věku jsem opravdu začal chápat, že všechnu tu dřinu na tréninku nedělám pro ostatní, ani za trest, ale sám pro sebe. Tam si myslím, že nastal ten zásadní zlom. Tomáš nám vše důležité dokázal vysvětlit s klidem. Zakázal nám se na hřišti hádat a nevymlouvat se jeden na druhého. Naopak nás naučil zamakat jeden za druhého. Tak to má byt. Dodnes mám v sobě vše, co mě na hřišti naučil. Později jsem měl tu čest s ním hrát u nás v mužích.
Dalším trenérem, který mě ovlivnil, je určitě Petr Miskovic, který mě trénoval v MFK Havířově v dorostu. Dobrý trenér, správný chlap. Naučil mě na vyšší úrovni spoustu věcí a fotbalově jsem díky němu rostl. Hlavní byly kvalitní a tvrdé tréninky, jinak to na takové úrovni ani nešlo. Zároveň jsme byli i super parta a každý trénink jsme zažívali obrovskou srandu.
Poslední trenér, který mě strašně moc naučil, je Mirek Zedník. Vedl nás v dorostu v Horní Suché. Když jsem přešel do mužů, Mirek hrál za Bludovice ještě stopera. Stáhnul si mě tam na sezónu. Hrál jsem tehdy v útoku s Martinem Baránkem a legendami Horní Suché, kteří tam dohrávali kariéru. Později mě Mirek trénoval u nás v Suché i v mužích. I když naše vztahy nebyly z počátku ideální, časem jsem pochopil, že to se mnou myslí dobře a začal jsem mu naslouchat a brát si jeho rady k srdci. Když mi něco řekl či poradil, tak jsem se nad tím skutečně zamyslel. I když mi občas vyhrožoval, že jestli dam ještě někomu v zápase housle, tak mě okamžitě vystřídá. Já je nasadil proti hráči asi po 2 minutách, co mi to řekl, ale Mirkovi nezbývalo nic jiného, než už se tomu jedině smát . Mirek je výborný a správný chlap se srdcem, nejen pro fotbal, na pravém místě. I když nás netrénuje (což mě mrzí), máme i nadále výborný vztah a často se vídáme.
Všichni trenéři, kteří mě od mala trénovali, měli jedno společné. Všichni mi říkali a říkají dodnes jednu větu.: „Robine o klíčků méně!“ 
Z hráčů co semnou hráli, mě nejvíce ovlivnil zkušený pravý záložník Tomáš Zima a zabiják v útoku Martin Baránek. Mí dobří kamarádi a skvělí kluci. Převzal jsem od nich strašně hodně zkušeností.
 
MÁŠ NĚJÁKÉHO OBLÍBENÉHO HRÁČE, FOTBALOVÝ VZOR?
Mým vzorem byl od mala Raul Gonzáles Blanco. Útočník a kapitán mého oblíbeného týmu Reálu Madrid. Potom to byl Cristiano Ronaldo. Dodnes jím je a stále ho obdivuji. Dokázal celému světu, že i kluk z chudé rodiny a malé vesnice dokáže tvrdou dřinou a disciplínou cokoliv. Líbí se mi také typ hráčů, jakým je např. Alexis Sanchez nebo Eden Hazard.
 
JAKÝ JE TVŮJ FOTBALOVÝ CÍL, ČEHO BYS CHTĚL DOSÁHNOUT?
Je mi 28 let, mám špatná záda a kolena, takže toho už moc nedokážu. Avšak mým reálným cílem je s Horní Suchou postoupit do vyšších soutěží. Později bych se chtěl věnovat trenérství.
 
A JAK SE TÉTO PRO SPORT NEPŘEJÍCÍ DOBĚ UDRŽUJEŠ V KONDICI?
Momentálně mě trápí tříslo a snažím se udržovat cvičením, když to jinak ani nejde.
 
CO BY JSI CHTĚL VZKÁZAT NAŠIM FANOUŠKŮM?
Určitě to, aby jich chodilo co nejvíc a byli věrní i když se nedaří. V tu chvíli je potřebujeme nejvíc. Také bych vzkázal fanouškům, kteří mají děti a přemýšlí nad jejich budoucností, aby je dali na fotbal. Na fotbale se děti naučí nejen hrát. Naučí se také disciplíně, kterou využijí v životě. Získají spoustu přátel pro celý život. O tom fotbal je, když makáte společně na hřišti, to pouto přátelství vznikne mezi kluky strašně silné.
V ROCE 2021 OSLAVÍ NÁŠ FOTBALOVÝ KLUB 90 LET SVÉ EXISTENCE, MÁŠ PRO NĚJ NĚJAKÉ PŘÁNÍ?
 
Přeji klubu, aby se konečně postoupilo. Snažíme se o postup dost dlouho a je nejvyšší čas dostat Horní Suchou zpátky na vrchol, tam, kam patři :)

70. narozeniny slaví 8. 2. hornosušský fotbalista a trenér Palo Sýkora. Fotbalisté Horní Suché přejí Paľkovi pevné zdraví a mnoho úspěchů v dosavadním sportovním i osobním životě.
 
Rodák z Trenčína, kde také začínal s fotbalem, se do Horní Suché dostal přes Duklu Kroměříž, Iskru Partizánské a tehdy druholigovou NH Ostrava v roce 1979. Působil zde jako hráč i trenér. V letech 1984 a 1988 získal v dresu DPG Horní Suchá titul mistra Československa v sálovém fotbale. Působil také jako trenér reprezentace ČR v sálovém fotbale.
 
V současnosti trénuje hornosušský mladší dorost a je domovníkem na našem fotbalovém stadionu.
 
Palo, všechno nejlepší!

Standa Ryt hraje v Horní Suché od svých deseti let. Hbitý štírek s výbornou technikou je vzorem věrnosti. Přes jeho nesporné herní kvality je věrný svému mateřskému klubu TJ Depos Horní Suchá. Hraje zde od roku 2006, postupně přešel od mladších a starších žáků přes dorost až po muže, v jejichž dresu dělá divákům radost již čtvrtou sezónu. Je podporován svou rodinou, jeho rodiče většinou na hornosušském stadionu nechybí - hraje totiž Suchá a Standa v jeiím dresu...
 
• STANDO, JAKÉ BYLY TVÉ FOTBALOVÉ ZAČÁTKY?
Na mé fotbalové začátky nevzpomínám moc dobře vzhledem k tomu, že jsem byl o dost menší a hubenější než ostatní. Bylo těžké se prosadit, ale postupem času jsem se s tím naučil pracovat. Čím déle jsem hrával, tím lépe jsem se naučil používat své nedostatky, spíše k rychlosti na hřišti. Po pár letech od začátku hraní bych už dokázal říct, že jsem byl sám se sebou spokojený.
• KDO TĚ K FOTBALU PŘIVEDL?
Shodou okolností kamarádi na základní škole. Bylo mi přibližně 10 let, když jsem si poprvé pořádně kopl do balonu. Fotbal mě velmi zaujal a bavil. Díky tátovi jsem u toho zůstal, protože kdysi hrával taky a podporoval mě.
• UŽ V MLADŠÍCH ŽÁCÍCH A V PODSTATĚ DO DNES JSI BYL VŽDY NEJHUBENĚJŠÍ ZE VŠECH OVŠEM VÝBORNĚ TECHNICKY VYBAVENÝ, POVAŽUJEŠ SVOU SUBTILNÍ POSTAVU ZA VÝHODU NA HŘIŠTI NEBO TO BYL A JE TVŮJ HANDICAP?
(haha) Docela jsem tuhle otázku čekal. Celkem mě pobavila, když jsem ji začal číst. No asi bych to nenazval jako handicap, spíše z mé zkušenosti bych řekl, že se s tím člověk musí sám poprat a naučit se s tím hrát, aby to mohl dobře využít na hřišti. Na druhou stranu je to i velká výhoda, protože jsem rychlý a hbitý.
• V HORNÍ SUCHÉ HRAJEŠ CELOU SVOU KARIÉRU, JE NĚJAKÉ OBDOBÍ, NA KTERÉ VZPOMÍNÁŠ NEJRADĚJI?
Určitě se jich najde spousta. Nejraději ale vzpomínám na dobu v dorostu, kde jsme měli super partu a hlavně trenéry, které rád zmíním, a to: Marek Szelong, Tomáš Koneš a Roman Raš. Na tohle období vzpomínám nejraději, protože nám trenéři předali hodně zkušeností do dalších let.
• JE NĚCO CO JE V NAŠEM FOTBALOVÉM KLUBU NA DOBRÉ ÚROVNI, ČÍM SE PODLE TEBE MŮŽE KLUB POCHLUBIT, A NAOPAK CO BY JSI V KLUBU ZMĚNIL K LEPŠÍMU?
Myslím si, že v našem fotbalovém klubu je vše na úrovni, jak od přípravek tak až po muže. Klub se určitě může pochlubit tím, že 90 let funguje bez jakékoliv pauzy. Neměnil bych asi nic.
• SETKAL SES VE SVÉ KARIÉŘE S NĚJAKÝM SPOLUHRÁČEM NEBO TRENÉREM, KTERÝ TĚ NĚJAK VÝZNAMNĚ OVLIVNIL?
Můžu říct, že mi hodně pomohli kluci, se kterými jsem hrál v dorostu, např. Ladislav Vrbacký, Patrik Szelong, Honza Chromík a další, kteří ovlivnili mou hru tím, že jsme se scházeli i mimo tréninky a chodili jsme hrát fotbal i na jiná hřiště. Z trenérů určitě Marek Szelong, ten mi dal do fotbalu nejvíce zkušeností.
• MÁŠ NĚJÁKÉHO OBLÍBENÉHO HRÁČE, FOTBALOVÝ VZOR?
V dětství jsem jich měl spoustu, třeba Lionel Messi nebo Fernando Torres. Teď už jen Marco Reus z Borussie Dortmund.
• JAKÝ JE TVŮJ FOTBALOVÝ CÍL, ČEHO BYS CHTĚL DOSÁHNOUT?
Můj fotbalový cíl byl vždy hrát někde ve vyšší lize, myslím si, že to byl nebo je cíl každého, kdo hraje fotbal. Teď momentálně je mým jediným cílem, aby skončila pandemie Covid a my jsme s klukama postoupili!
• A JAK SE TÉTO PRO SPORT NEPŘEJÍCÍ DOBĚ UDRŽUJEŠ V KONDICI?
Vzhledem k tomu, že mám docela fyzicky náročnou práci, tak více méně tam. Někdy si zajdeme s přítelkyní na hory, nebo si zajdu zaběhat.
• CO DĚLÁŠ, KDYŽ ZROVNA NEJSI NA HŘIŠTI NEBO V PRÁCI?
Abych pravdu řekl, sedím doma na gauči a dívám se na televizi (haha). Ale jak už jsem zmínil v předchozí otázce, většinou ty hory a běhání.
• V ROCE 2021 OSLAVÍ NÁŠ FOTBALOVÝ KLUB 90 LET SVÉ EXISTENCE, MÁŠ PRO NĚJ NĚJAKÉ PŘÁNÍ?
Určitě bych rád popřál jen a jen to nejlepší do dalších let.
Stando, děkuji za rozhovor.
Také děkuji a zdravím všechny naše fanoušky.

Tomáš Nový – malý štírek, který se prohání po hřišti v Horní Suché již od ledna roku 2007. Je to další z našich odchovanců, který se již v loňské sezóně zapojil do tréninku s mužským týmem a stal se jeho stabilním členem. Není to tak dávno, kdy po hornosušském trávníku proháněl soupeře hráč Nový, byl to jeho otec Ladislav, který byl řadu let velikou oporou Horní Suché.  Tomáš má našlápnuto, aby se také přiblížil úspěšné kariéře svého otce, ba dokonce ho překonal. I jeho jsme tentokrát oslovili, aby se podělil o své odpovědi s fanoušky našeho klubu.

S PRVNÍMI FOTBALOVÝMI KRŮČKY JSI ZAČÍNAL V NAŠEM KLUBU V PĚTI A PŮL LETECH. CO SE TI VYBAVÍ A JAK VZPOMÍNÁŠ NA TOTO OBDOBÍ?

Na toto období vzpomínám jen v dobrém. To, že jsem začal s fotbalem v tak útlém věku, mi dalo malý náskok do mého fotbalového života. Za mě to bylo jedno z nejlepších období, co se týče fotbalu.

KDO TĚ K FOTBALU PŘIVEDL?

K fotbalu mě přivedl můj taťka, který od žáků taky hrál za Horní Suchou. Mamka mě už jako malého brala na jeho zápasy.

JAKÝ JE TVŮJ FOTBALOVÝ VZOR, OBLÍBENÝ FOTBALISTA NEBO KLUB?

Mým fotbalovým vzorem od malička byl Cristiano Ronaldo, ale v současnosti je mým oblíbencem Kylian Mbappé. Mezi kluby je to samozřejmě Horní Suchá a z těch větších PSG.

PŘEVÁŽNĚ CELÝ SVŮJ FOTBALOVÝ ŽIVOT HRAJEŠ V HORNÍ SUCHÉ. V ŽÁKOVSKÉM VĚKU JSI ALE TAKÉ NĚJAKOU DOBU ZKOUŠEL ŠTĚSTÍ V NEJVYŠŠÍ ŽÁKOVSKÉ SOUTĚŽI V KARVINÉ. JAK TOTO OBDOBÍ HODNOTÍŠ?

V Karviné jsem strávil dva roky. Odehráli jsme tam spoustu zápasů s kvalitními soupeři, jako byla třeba Sparta, Slavia, Baník a další. Za příležitost porovnat své fotbalové dovednosti v těchto těžkých zápasech jsem určitě rád a můžu říct, že mi to období přineslo spoustu herních zkušeností, které mně posunuli výkonnostně zase o něco dopředu.

V DOSPĚLÉ KATEGORII HRAJEŠ DVA ROKY. VNÍMÁŠ ROZDÍL MEZI KRAJSKÝM PŘEBOREM DOROSTU A MUŽSKÝM FOTBALEM?

Já jsem ze začátku vnímal velký rozdíl při přechodu z dorostu, kde není ten fotbal tak tvrdý. Je to dáno i mým způsobem hry, který není silový. Musel jsem se srovnávat se situacemi v některých vyostřených zápasech, kde vás soupeř přejede a je mu jedno, že jste o 5-10 let mladší a máte celý ten dospělácký fotbalový věk před sebou.

LOŇSKÝ ROK I POČÁTEK LETOŠNÍHO ROKU Z DŮVODU PANDEMIE CORONAVIRU JE Z HLEDISKA SPORTOVNÍ PŘÍPRAVY U KOLEKTIVNÍCH SPORTŮ V CELKU ZVLÁŠTÍ, JAK PROŽÍVÁŠ TUTO SITUACI A S TÍM SOUVISEJÍCÍ ODLIŠNOU TRÉNINKOVOU PŘÍPRAVU?

Je to špatné že nemůžeme trénovat. Já osobně se snažím udržet alespoň v nějaké fyzické kondici. Samozřejmě doufám, že se ten stav co nejdříve vyřeší tak, že se budeme zase všichni potkávat na hřišti.

JAK VNÍMÁŠ POSTAVENÍ MUŽSTVA V SOUTĚŽI A MÁŠ NEJAKÉ OSOBNÍ PŘÁNÍ A CÍLE?

Já si myslím, že máme natolik kvalitní tým, abychom byli v tabulce postaveni výše. Jako cíl každého hráče v mužstvu by mělo být podle mě vyhrát soutěž a postoupit.

V TOMTO ROCE BUDE NÁŠ KLUB OSLAVOVAT 90 LET OD ZALOŽENÍ. CO BYS MU POPŘÁL?

Do budoucna bych chtěl popřát klubu a lidem, kteří jsou v jeho dění zapojeni co nejvíce úspěchů, ať se hornosušský fotbal dál rozrůstá a máme pořád tak super fanoušky jako doposud.