Níže Vám přinášíme rozhovor s oslavencem a trenérem naší mládeže Patrikem Gojem, který nedávno oslavil své padesátiny…
Ahoj Patriku, v nedávné době jsi oslavil významné životní jubileum, můžeš nám říct, kdy a kde jsi začal s fotbalem?
Jelikož jsme bydleli s rodiči v Havířově v části Šumbark, tak padla volba na místní fotbalový klub, dnešní Slovan Havířov. Za krátkou dobu působení v tamním klubu jsem se přesunul do tehdy největšího klubu v Havířově k místním Indiánům na Baník. Tehdy tento klub byl na vyšší výkonnostní úrovni jako dnes. Mám na toto období dobré vzpomínky. Poznal jsem tam mnoho dobrých fotbalistů a kamarádů, se kterými se stýkáme pravidelně dodnes a vzpomínáme na naše společné zážitky.
Takže mládežnická léta jsi trávil na městském stadionu v Havířově. Kam tvé fotbalové kroky vedli potom?
Mé fotbalové sny překazilo na konci dorosteneckého věku vážné zranění a bojoval jsem dlouho s tím, abych se k fotbalu vrátil. V té době jsem si ani nic jiného nepřipouštěl a snažil jsem se dát se dohromady, tak abych si ještě alespoň někde mohl kopnout. Potom jsem postupně hrál v ČSAD Havířov, Muglinově, Skřečoni, Horním Žukově a tady v Suché.
Jak se fotbal za tu dobu co v něm působíš, změnil?
Určitě se změnili podmínky a vybavení pro trénink. Teď jsme zrovna vzpomínali, jak většina s nás chodila tak o hodinu dříve na trénink, abychom si třeba před tréninkem ještě začutali, ale taky proto, že prvních pět mělo dobré míče na trénink. Ostatní nafasovali míč, který měl divný tvar. (smích)
Ale těch změn je určitě více, to jen tak naokraj…
V Horní Suché působíš s krátkou přestávkou už téměř 20 let, jak ses do Horní Suché dostal?
Tak to je tak dávno, že už si ani nevzpomínám…
Jako trenér jsi vychoval řadu velmi šikovných fotbalistů, prozradíš nám, co Tě k trénování přivedlo? Vlastně jsem začal trénovat kvůli svému malému synovi, který byl od malička pořád v pohybu a ve čtyřech letech nám doma řekl, že chce taky chodit trénovat. Začali jsme řešit, kam bychom mohli začít chodit hrát fotbal. Nakonec to dopadlo tak, že jsem založil v Horní Suché kategorii přípravky, která tady do té doby nebyla. Ještě s dalšími spolutrenéry Petrem Bebenkem a Rosťou Rosmarínem se nám povedlo tuto kategorii dostatečně rozšířit a vytvořit základ pro následující početné mládežnické kategorie. Vlastně dnešní hráči v mužstvu mužů jako třeba Jarda Rychtařík, Filip Kux, Tomáš Nový, Filip Přichystal a Adam Ševčík začínali se mnou a pak se ještě přidal Dominik Pastušek a Aleš Stuchlík. Ti všichni u tohoto krásného sportu zůstali a snaží se dostat náš klub výkonnostně nahoru a to mně moc těší.
V našem mužstvu je tuším více hráčů, které jsi vedl v mládežnických kategoriích. Je to tak.?
(smích) Je pravda, že v období kdy jsem působil, jako trenér v městském klubu v Karviné jsem se připletl do cesty i dalším klukům v mužstvu.
A když k tomu připočteme Matěje Urbaníka, kterého jste letos posunuli s dorostenecké kategorie do mužské a Filipa Kulicha tak to vychází, že více jak polovina našeho ačka prošla mládeži pod tvým dohledem.?
Asi ano, dalo by se to tak říct… A jsou tu další šikovní adepti, kteří doufám dojdou, až k reprezentaci našeho klubu v mužské kategorii.
Čeho bys chtěl ve fotbale v souvislosti s trénováním ještě dosáhnout?
V souvislosti se mnou, už takové ambice nemám. Beru to tak, jak věci přicházejí a snažím se dělat to, co mně baví. Snažím se trénovat, předávat zkušenosti a své fotbalové myšlenky ostatním. Spíše bych v této souvislosti rád pomohl svými radami a schopnostmi svému synovi, kterému bych přál štěstí, aby se mu naskytla příležitost se poprat o místo ve vyšší soutěži. A taky jsem se nedávno stal dědečkem, takže už pomalu chystám sportovní tašku pro vnuka, která se mi bude dobře nosit. (smích)
Zmínil jsi tvého syna Patrika ml., který momentálně působí v divizní rezervě MFK Karviná, jak se mu daří?
V souvislosti s fotbalem vždycky říkám svým svěřencům, že nejdůležitější pro sportovce je srovnaná hlava. V jeho případě si myslím, že to srovnáno má. Má samozřejmě jako každý jiný své nedostatky, na kterých se snaží pracovat, aby šel výkonnostně nahoru a dostal příležitost ve vyšší soutěži. Za chvíli ho čeká další milník a to maturita. Tak mu přeji, až to v klidu zvládne…