Po ukončení aktivní hráčské kariéry se náš kapitán Honza Janovský vrhl rovnýma nohama do trénování dětí, když doplnil u mladších žáků Petra Fišera. Bronzový medailista ME ve futsalu, účastník MS, několikanásobný mistr polské futsalové extraklasy a v posledních dvou sezónách kapitán našeho Áčka Honza Janovský trénuje hornosušské mladší žáky, tomu se říká klubismus na entou.

O futsalové kariéře, rozhodnutí vrátit se do Horní Suché, ukončení kariéry a trénování dětí s Honzou Janovským.

 Honzo, Tvá kariéra ve futsale je úžasná, máš za sebou přes sto reprezentačních utkání, mistrovství světa, Evropy, v Polské lize jsi byl opravdová hvězda. Tvá podobizna na autobusech MHD, které jsem měl možnost na vlastní oči vidět v Bielsko – Bialej, kde jsi hrál, svědčí o Tvé popularitě v Polsku. Řekni nám něco o své kariéře.

Ahoj, asi jako každý můj vrstevník jsem hrával fotbal. Začínal jsem na bývalém ČSAD Havířov, odkud jsem šel do Baníku Ostrava, kde jsem strávil zhruba deset let až do B týmu mužů. Tehdy jsem poprvé přičichnul k futsal. Ve fotbale jsem začal chodit po různých hostováních (mj. i Horní Suchá), a tak jsem se čím dál tím víc začal věnovat futsalu. Všechno vzalo rychlý spád a já přestoupil do Polska, začal jezdil na reprezentační srazy a fotbal šel stranou. Po pár klubech jsem se zabydlel ve zmíněném Rekordu Bielsko-Biala, kde jsem strávil úžasných deset let. Klub nám vytvořil skvělé podmínky a my získali šest titulů, několik poháru, superpoháru a hráli pravidelně ve futsalové Lize Mistrů. V mezičase s repre jsme se běžně kvalifikovali na ME, MS. Největším úspěchem je určitě bronzová medaile z Evropy (2010). Celá kariéra byla neuvěřitelná jízda, která mě ve všech směrech strašně obohatila.

Jak po ukončení futsalové kariéry zrodilo Tvé angažmá v Horní Suché?

Po konci profesionální kariéry jsem si chtěl ještě zahrát fotbal „pro radost“ a vzhledem k tomu, že jsem tady už hrával a znal všechny lidi kolem místního fotbalu i díky otci, který taky oblékal dres Horní Suché a já s ním chodil na stadion už jako malý kluk, tak to byla jasná volba.

Máš 38 let, na hřišti jsi byl opravdový lídr, diváci Tě doslova žrali, hráči respektovali, řekni, proč ses rozhodl ukončit hráčskou kariéru?

Postupová sezóna byla famózní nikdo nečekal že postoupíme a ještě bez prohry, byli jsme na vítězné vlně a i když jsme vždy nehráli ideálně, tak jsme prostě vyhráli. Ale tušil jsem, že v A třídě to už nebude tak jednoduché, což se taky potvrdilo. Vytratila se chuť do hry, k tomu se přidala únava, která byla čím dál větší. A tak jsem se po dlouhém přemýšlení rozhodl ukončit aktivní kariéru.

Pro Horní Suchou a fotbal obecně je naprosto skvělé, že ses rozhodl dát na kariéru trenéra. Jak se tahle akce zrodila?

To byl taky jeden z důvodů proč jsem skončil s hraním. U fotbalu chci zůstat a beru to jako přirozený posun do trenérské role. Takže když se naskytla možnost trénování, neváhal jsem.

Momentálně trénuješ s Petrem Fišerem mladší žáky, máte za sebou první utkání ve Stonavě, jaký je Váš kádr a jaký máš dojem z prvního utkání v roli trenera?

Doteď jsem byl zvyklý ovlivňovat zápasy přímo na hřišti, teď je to pro mě nová role. Budu se snažit předat klukům zkušenosti, které jsem nasbíral. Beru to jako novou výzvu, na kterou se těším. Největší problém je že máme úzký kádr, takže musíme pracovat na jeho rozšíření ať už z vlastních řad anebo přilákat do týmu nové tváře. Po prvním zápase musím kluky pochválit, sáhli si na dno svých sil a vydřeli remízu.

Byli bychom rádi, kdybys byl jako trenér minimálně stejně úspěšný, jako byla Tvá hráčská kariéra. Čeho bys chtěl jako trenér dosáhnout?

Mým cílem je abychom vytvořili základnu dětí pro fotbal v Horní Suché, abychom vytvořili  všechny věkové kategorie. Aby děti měly radost z toho co dělají a aby u sportu vydrželi co nejdéle, protože je to strašně obohatí.

Děkujeme, ať se daří trenére.