Mládežnický fotbal je jednou z priorit fotbalového oddílu Sportovního klubu Horní Suchá. O tom, jak funguje systém nejmladších mládežnických kategorií hornosušského fotbalu, koncepci mládežnického fotbalu v našem klubu, rozvoji mladých hráčů od útlého věku, jsme vyzpovídali trenéra přípravek SK Horní Suchá Honzu Chroboka.
Honzo, ty sám jsi produkt výchovy mladých hráčů v Horní Suché, Tvou kariéru však ukončilo zranění. Řekni nám, co se v Horní Suché změnilo od dob, kdy jsi ty sám byl hráčem a jak ses dostal k trénování?
Musím se přiznat, že v momentě, kdy jsem vinou zranění kolen musel ukončit aktivní hráčskou kariéru, mě ani nenapadlo, že bych mohl začít trénovat. Tehdy jsem možná byl trochu frustrovaný, že ve dvaadvaceti už nemůžu na hřiště a na fotbal jsem neměl ani pomyšlení. Postupně však tohle odeznělo a já se začal zapojovat do fungování klubu. Nejdříve jsem se začal starat o naše webové stránky a sociální sítě, ale čím dál víc mě to táhlo zpátky na hřiště. V momentě, kdy mě oslovil Patrik Goj, abych převzal mladší přípravku, kterou znovu po letech rozjel, neváhal jsem. Od té doby jsem v tom až po uši. Abych odpověděl na druhou část otázky, tak z mého pohledu se toho od mých žákovských let změnilo spousta. Podmínky pro trénovaní jsou diametrálně odlišné. Máme umělku, tréninkové pomůcky, pořádné míče. To všechno se nedá s tehdejší dobou srovnávat. Podmínky pro výchovu mladých hráčů máme momentálně skvělé.
Kromě výchovy mladých hráčů se věnuješ také klubovému PR, dá se vše zvládnout?
Začátky sice byly náročné, ale postupně jsem si v tom našel systém tak, aby mi to nezabralo až příliš času a naši fanoušci byli dostatečně informovaní. Věřím, že se to daří. Máme výborného fotografa Ondru Kruťu, který fotí většinu utkání, k tomu sestřihy ze všech domácích utkání áčka, takže materiálu pro dobrou propagaci máme dostatek. Myslím si, že to, jak se na venek prezentujeme je na naše poměry nadstandartní. Budeme v tom určitě pokračovat. Samozřejmě, že pokud tomu přičtu čas strávený s dětmi na hřišti, tak už toho není málo. Ale pokud bych to neměl rád, tak to nedělám. A protože je trenér věčně na hřišti, tak musí mít doma maximální podporu. Jsem rád, že to tak mám.
U mládeže samozřejmě nepůsobíš sám, vedle Tebe jsou v klubu další trenéři mládeže, většinou bývalí hráči klubu, řekni, jak je těžké získat trenéra mládeže?
Sám jsem si ověřil, že to celé nemůže stát na jednom člověku. Práce s rodiči, organizace tréninků, zápasů, materiální zajištění pro děti…všechno je to hodně náročné. Proto jsme začali budovat tým trenérů z okolí klubu, kteří k němu mají vztah. Kluci, které jsem oslovil, jsou do fotbalu stejní blázni jako já, a tak na to kývli. Klub může jásat, že má mezi sebou tak oddané srdcaře. Momentálně je nás šest na tři přípravkové kategorie. Už ale cítíme, že s narůstajícím počtem dětí budeme potřebovat tým trenérů doplnit tak, abychom se mohli věnovat všem dětem a tréninky tak měly patřičnou úroveň.
Na konci srpna proběhlo soustředění hráčů přípravek v Kunčicích pod Ondřejníkem, jak bys zhodnotil jeho průběh?
Byla to pro mě první zkušenost s takovou akcí, takže jsem do toho šel s velkým respektem. Hodně nám však pomohli rodiče, takže jsme se mohli více soustředit na fotbal. Za to jim patří obrovský dík. Obecně si myslím, že to byla povedená akce. Samozřejmě se objevily i mouchy v organizaci, ale to do dalšího soustředění vyladíme. Jinak jsme za pár dní odtrénovali, co běžně stihneme tak za tři týdny a odehráli i přátelské utkání, takže to určitě splnilo účel. Všichni jsme se navíc vzájemně poznali i z jiné stránky. Děti to určitě zase posunulo výš.
Můžeš nám prozradit, jak funguje koncept výchovy hráčů přípravek ve Sportovním klubu Horní Suchá? A nemáš strach, že se Ti hráči časem rozutečou do „větších“ klubů?
Když jsem před necelými dvěma lety začal trénovat, bylo mým hlavním cílem a dělal jsem všechno pro to, abych dostal k nám do klubu co nejvíce dětí. To je základ, ze kterého jsem chtěl vycházet. Potýkali jsme se totiž v té době s velkým nedostatkem hráčů. Mladší přípravka natož školička prakticky neexistovala, starší přípravka byla v rozkladu. V současnosti máme mladší a starší přípravku + školičku a v každém týmu po dvacet dětí, což je slušný základ. V náboru však chceme určitě pokračovat. Samozřejmě je důležité, abychom s těmi dětmi pracovali nejlépe jak budeme umět. Je důležité, aby děti chodily na fotbal rády a byla to pro ně v první řadě zábava. To je z mého pohledu jeden z hlavních předpokladů pro jejich fotbalový rozvoj. Pak už můžeme řešit věci jako rozvoj individuálních činností jednotlivce, zápasové podmínky na tréninku, coerver apod. Co se týká druhé otázky, tak z toho strach nemám. Naopak, pokud někdo vyčnívá a má možnost se prosadit v ligovém klubu, nebylo by správné mu v tom bránit. Pak je samozřejmě na diskuzi, jestli mají děti odcházet „z vesnice na město“ už v přípravkách. Já si osobně myslím, že ne.
Co by měli podle Tebe udělat hráči přípravek a jejich rodiče, aby z nich vyrostli opravdu dobří hráči?
Jen poctivá práce a ochota něco obětovat jak ze strany rodičů, tak dětí je může dostat klidně až do nejvyšších pater. Samozřejmě je důležitý i určitý talent.
Poslední a jediní odchovanci Horní Suché, kteří se dostali do 1. ligy jsou Miroslav Baranek a Michal Šlachta, to už je pěkná řádka let, myslíš že Horní Suchá je schopna vyprodukovat hráče do profesionálního fotbalu?
Ti dva zmínění jsou toho důkazem, takže proč ne.
Honzo, zasvěcení čtenáři vědí, že se hodně věnuješ vzdělávání a zvyšování trenérských kvalifikací, jaké máš trenérské ambice?
V nejbližší době bych si chtěl dodělat UEFA B licenci. Mým dlouhodobým cílem je mít naplněny všechny mládežnické kategorie, které budou hrát minimálně krajské soutěže.
Děkujeme za rozhovor pane trenére, ať se daří Tobě i Tvým svěřencům.